Příběhy z KARAT týmu

Byli jsme parta lidí, kteří léta dýchali ERP — sklady, výrobu, celé implementace od A do Z. Jenže systém, na kterém jsme vyrostli, se zastavil. Nic nového, žádná vize, vedení spokojené se statusem quo. To není prostředí, kde chcete strávit zbytek kariéry.

Neodešel jeden člověk — odešla celá skupina. Věděli jsme, co umíme, a hledali systém, který by stál za to. Něco, co se opravdu vyvíjí, co má budoucnost. Když jsme narazili na KARAT, bylo jasno. Založili jsme firmu a začali od nuly — s dvaceti lety zkušeností v zádech.

Nový systém, nová logika, nové procesy — to se nezvládne za týden. Ponořili jsme se do toho na měsíce. Chtěli jsme KARAT znát tak dobře, abychom zákazníkům přinesli opravdu kvalitní řešení. A přinesli. Z prvních projektů se staly desítky. A z konzultantů se stali i programátoři — protože když zákazník potřebuje něco specifického, chcete mu umět říct „to zvládneme".

Skoro dvě dekády s KARATem. IT se za tu dobu změnilo k nepoznání — a my s ním. Nové technologie, nové nároky zákazníků, nové způsoby práce. Vedeme tým, řešíme i ta nejtěžší zadání a pořád nás to baví. Protože dělat systém, který se nezastaví — to je přesně to, kvůli čemu jsme kdysi odešli.

Petr byl vždycky obchodník — takový ten, co si s lidmi rozumí od první věty. I v předchozím ERP dělal obchod a přesně tam se potkal s většinou dnešního týmu. Když jsme zakládali KARAT Solution, šel s námi. Ne proto, že by hledal práci — ale proto, že věřil stejné věci jako my: že to jde dělat líp. A do začátků firmy přinesl to, co tým potřeboval nejvíc — první zakázky, první zákazníky, první důvěru zvenčí.

Petr zná prakticky každého zákazníka KARAT Solution od úplného začátku. Od prvního telefonátu, od první prezentace, od první nabídky. Výrobní firmy, obchodní společnosti, specifická řešení, která se nehodí do žádné škatulky — od malých realizací po velké projekty. Umí se se zákazníkem bavit tak, že na konci rozhovoru oba vědí, o co jde a jestli to dává smysl.

Jinde obchodníkova práce končí podpisem smlouvy. Petr jde dál. Postupem času se stal tím, kdo zákazníka provází celým projektem — od prvního handshake přes implementaci až po ostrý provoz. Projektový manažer, který si stojí za tím, co slíbil. Ta věta „obchodník může slíbit cokoliv" u něj platí trochu jinak — on ty sliby taky plní. Řídí tým, koordinuje obě strany a nedá pokoj, dokud to nefunguje tak, jak zákazník potřebuje.

Předávací protokol u Petra neznamená konec — spíš začátek další kapitoly. Zákazníci rostou, jejich procesy se mění, vznikají nové potřeby. A Petr je u toho. U dlouholetých klientů startuje další projekty, řídí oba týmy, hlídá, aby se to zase povedlo. Není obchodník, který jednou prodá a jede dál. Je člověk, ke kterému se zákazníci vracejí — protože vědí, že jim rozumí a že to s nimi dotáhne. Vždycky. Znovu. A rád.

Martin vedl prodejnu IT a elektra. Výuční list v oboru elektro, žádné zkušenosti s programováním, žádná představa o tom, co je ERP systém. Ale měl chuť zkusit něco nového — a kamarád, který u nás pracoval, mu řekl: „Přijď se podívat, mohlo by tě to bavit." Tak přišel. Sedli jsme si, povídali o tom, co děláme, jak to tu chodí. On říkal upřímně, že o IT neví nic. My jsme říkali upřímně, že nám to nevadí — pokud má chuť se učit.

Nezačali jsme hned pracovním poměrem — nebyl důvod spěchat. Týdny a měsíce jsme se potkávali, věnovali mu čas, vysvětlovali, jak KARAT funguje. On tomu na oplátku věnoval hodiny učení — studoval, zkoušel, ptal se. Chtěli jsme poznat obě strany. Jak nám to spolu půjde, jestli ho to opravdu chytne, jestli si sedneme. A sedly jsme si. Ta chemie fungovala. Viděli jsme, že to myslí vážně. Plácli jsme si.

Hned od začátku se zapojil do ostrých projektů — sklady, logistika, obchod. Pracoval s výrobními firmami, s maloobchodem i velkoobchodem. Nebál se ničeho. Když narazil na hranici svých znalostí, posunul ji. V programování rostl tempem, které nás samotné překvapilo — a dnes píše kód, který obstojí vedle práce lidí s IT vzděláním. Naučil se pracovat s mobilními zařízeními v terénu, ve skladech, kde záleží na každém kliknutí a každá informace na displeji musí mít svůj smysl.

Martin dnes řeší věci, kterým by se leckterý zkušený konzultant vyhnul. Moduly, které nejsou tradiční, procesy, které nemají učebnicové řešení. Přijme úkol, naučí se, co potřebuje, a dotáhne ho do konce. A přitom pořád maká s pokorou člověka, který ví, že se toho dá naučit ještě spousta. Každá implementace mu přinese něco nového — a on to bere jako výzvu, ne jako problém. Kdo by před pár lety řekl, že vedoucí prodejny elektra bude optimalizovat skladové procesy a programovat mobilní řešení pro výrobní firmy?

Poprvé jsem se s KARATem potkal ve firmě, která přecházela ze starého systému, kterému všichni říkali Matrix. Implementace KARATu — sklady, výroba, celá firma. Tehdy vypadal úplně jinak, poháněl ho jiný motor, ale už tenkrát jsem tušil, že je to seriózní systém. Jen jsem netušil, že se k němu jednou vrátím.

Pak přišly roky, kdy jsem dělal úplně jiné věci. Různé firmy, různé pozice, i nemocnice — kde jsem držel noční služby, aby se včas spravila nebo nakrmila tiskárna. Živilo mě to, ale naplnění vypadalo jinak. Hledal jsem něco smysluplnějšího. A jednoho dne jsem si vzpomněl na KARAT. S pokorou a možná i trochou strachu — od těch prvních kontaktů uplynulo tolik let — jsem napsal zprávu, jestli bysme se nemohli potkat.

Otevřenost, se kterou mě přijali, mě překvapila. Za pár dní šéf přijel do mého města, zašli jsme do hospůdky a povídali si — jak já, jak oni, jestli bysme si mohli sednout. Konzultant v terénu, nebo programátor u klávesnice? Jako introvert s chutí na home office jsem si vybral klávesnici. Programování v KARATu prý bude „specifické" — no, bylo. SQL, case nástroje, aplikační vývoj — spousta učení. Ale naučit se dá všelicos, když vás to baví. A mě to bavilo.

Z programátora KARATu se stal specialista na API. Přišla zakázka, kde se poprvé masivně řešilo propojování systémů — dvířka do KARATu, výměna dat, spolupráce aplikací. A od té doby to neustalo. Dnes dělám API od těch na tři řádky až po ty, kde procedury mají tisíce řádků. Data ven, data dovnitř, jedno zajímavější než druhé. A protože API je téma, které s každým rokem sílí, jsem rád, že jsem tu zrovna teď — a že ta zpráva, co jsem kdysi poslal, nezůstala nepřečtená.

S KARATem jsem se potkal jako zákazník. Ve výrobní firmě, kde jsem vedl výrobu a řídil desítky lidí napříč odděleními. KARAT tam běžel na skladech i ve výrobě — a já ho znal z pohledu člověka, který v něm denně pracuje. Když se ve firmě začaly měnit poměry a já přestal cítit prostor pro růst, řekl jsem si, že je čas na změnu. A kluci z KARATu řekli totéž — že když se známe, mohla by spolupráce pokračovat z druhé strany.

Načasování nebylo učebnicové — přišel jsem v období, kdy zrovna nebyla přehršel zakázek. Ale zpětně to byl dar. Měl jsem čas se pořádně učit, nasávat, jak KARAT funguje zevnitř. Znal jsem ho jako uživatel — teď jsem se ho učil jako konzultant. A to je úplně jiný pohled.

Výrobní projekty zrovna nepřicházely — tak jsem se místo čekání pustil do oblastí, které procházejí celým KARATem napříč. Tiskové sestavy — dnes mi cokoliv, co zákazníci potřebují vytisknout, přistane na stole. Pak manažerské přehledy a analytické kostky — nástroj, který se dá napojit na libovolný modul a vytáhnout z dat to podstatné. A k tomu DMS — správa dokumentů, která se dotýká celé firmy. Tři oblasti, které vypadají jako vedlejšák — ale ve skutečnosti vidíte skrz ně celý systém.

Už nejsem jen výrobák. Jsem člověk, který se v KARATu vyzná průřezově — tiskovky, manažerské nástroje, dokumenty, a když přijde výrobní projekt, tak i ten. Každá z těch oblastí zasahuje celý systém a každá implementace přinese něco nového. A to je na tom to nejlepší — práce, u které se nikdy nedá říct „tohle už znám, tohle mě nepřekvapí". Vždycky překvapí. A já se tomu nebráním.

Vláďa vystudoval ekonomii a už před KARATem pracoval s ekonomickými moduly jiných ERP systémů. Uměl své řemeslo — ale systémy, ve kterých se pohyboval, ho brzdily. Až KARAT mu dal prostor využít to, co opravdu umí. Od prvních kontaktů Solution s KARATem byl u toho a svými znalostmi pomáhal budovat ekonomické zázemí firmy od základů.

V KARATu se Vláďovi konečně otevřel celý záběr — ne jen účetnictví a fakturace, ale kompletní ekonomické řízení firmy. Cash-flow, manažerský reporting, hodnocení výkonnosti. A k tomu všechno, co s ekonomikou souvisí a co v menších systémech bývá na vedlejší koleji — docházka, personalistika, mzdy, majetek. V KARATu to celé drží pohromadě a Vláďa se v tom našel.

Jednou si od KARATu „na chvilku" odskočil — na ministerstvo financí. Ale i po téhle odbočce se vrátil zpátky. Protože práce s reálnými firmami, kde vidíte dopad svého řešení přímo v číslech, je prostě jiná liga. A KARAT mu tu ligu nabízí každý den.

Dnes Vláďu zná každá účetní, každá mzdová účetní, každý ekonom u zákazníků, které obsluhujeme. A nejen oni — i management firem, který potřebuje z čísel vytáhnout informace pro řízení a rozhodování. Dokáže řešit velká strategická témata — jak nastavit reporting, aby firma viděla, kam směřuje. A zároveň se nebojí té „maličkosti", kterou potřebuje vyřešit hlavní účetní do pátku. I když — co je v ekonomice maličkost, když musí sedět každý halíř?

S KARATem jsem se potkal dvakrát — poprvé jako skladník u zákazníka KARAT Solution, kde jsem pomáhal zavádět čárové kódy a čtečky v době, kdy to bylo všechno ještě v plenkách. Podruhé u zákazníka KARAT Software — zase sklady, logistika, ale s mnohem větším drikem v rozvoji a otevřeností systému. Jenže pak se změnilo sídlo firmy, dojíždění s malým mimčem nedávalo smysl a já skončil ve firmě bez KARATu. Kde místo toho, aby se táhlo dopředu, se snad lezlo zpátky na stromy.

Napsal jsem do Solution. Ozvali se sice za nějakou dobu — ale pak stačilo pár večerních SMSek a bylo jasno. Se šéfem jsme si tykali už od dřívějška a jak jsme si tak psali, dávalo to smysl. Říkal jsem, že programování jsem zatím viděl jen u kluků přes rameno. Ale lákalo mě to. A odpověď zněla: „Ty zkušenosti, co s KARATem máš, jsou výhoda. Nebudem tě učit, kde je tlačítko Přidej — a o to víc se můžeš učit programovat."

Ještě před nástupem jsem si po večerech v demoverzi zkoušel, jak to funguje — první řádky, první výsledky. Lukáš přede mnou prý dělal evidenci fotbalových týmů, navrhovaná evidence zbytkových materiálů mi přišla nudná — tak jsem si udělal evidenci děvčat. Překvapilo mě, jak rychle jde vidět, že to něco umí. Ale s děvčaty to po nástupu rychle skončilo — začaly chodit reálné zákaznické úkoly.

Jsem tu pár týdnů i s cestou. Služebně nejmladší v týmu. Někdy je to maso — reálné úkoly nejsou evidence děvčat. Ale učí se líp na tom, co někdo doopravdy potřebuje. A to, že KARAT znám z druhé strany — ze skladu, od čteček, od procesů — mi pomáhá víc, než bych čekal. Zatím to klape.

Ozval jsem se do KARATu z Vysoké polytechnické v Jihlavě. Hledal jsem praxi — nejdřív jen na chvilku, na pár měsíců. Ani jedna strana tehdy nevěděla, jestli z toho bude víc než zápočet do indexu. Dostal jsem běžné úkoly, zkoušel, zkoumavěl, plnil data — a postupně jsem začal tušit, že by z toho mohlo být i téma na bakalářku.

Spolupráce se povedla — a co je důležitější, povedlo se ji skloubit se studiem. Vstřícnost v tom, kdy a kolik pracovat, volnost v organizaci času — to mi umožnilo dokončit bakaláře a zároveň být užitečný v práci. Bakalářka při zaměstnání? Dá se to, když obě strany chtějí.

Když jsem se v KARATu rozjel naostro, potkal mě projekt, který mě formoval víc než cokoliv jiného — e-shop napojený na KARAT. Nejdřív menší řešení v ASP.NET, firemní přizpůsobení. Ale ukázalo se, že pro zákazníka téhle velikosti to nestačí. Rozhodlo se přejít na opravdu dospělou e-shopovou platformu — a napojit ji na KARAT přes API. Co mělo být nasazení hotového řešení se proměnilo v měsíce programování. Desítky endpointů, tisíce řádků kódu, komplexní výměna dat oběma směry. Dospělé řešení, které drží krok s tím, kam e-commerce míří.

Z praktikanta, který nevěděl, jestli tu vydrží přes léto, je programátor, co staví propojení mezi KARATem a světem e-commerce. Už se neflikuje malý e-shop — pracuji na řešeních, která mají potenciál růst spolu se zákazníkem. A na obzoru jsou další projekty, další napojení, další výzvy. Cesta, která začala praxí ze školy, zatím nemá důvod končit.

Mirek byl celý profesní život obchodník. Prodával leccos — ne vždycky v IT, ne vždycky v ERP. Uměl mluvit s lidmi, uměl prezentovat, uměl uzavřít dohodu. Ale postupně cítil, že chce něco víc než jen prodat a jít dál. Chtěl být u toho, co se děje potom.

Poprvé se ozval do KARATu před dvěma lety. Proběhl rozhovor, ale nakonec se rozhodl jinak — šel jinou cestou. Jenže ta cesta ho nepřesvědčila. Tak napsal znova. A tentokrát to bylo jiné. Potkali se na náměstí, na kafe — „jé, my se přece známe" — a povídali si ne jako na pohovoru, ale jako dva lidi, kteří zjišťují, jestli jim to spolu dává smysl.

Mirek teprve hledá svou oblast v KARATu. Nemá za sebou roky s jedním konkrétním modulem — a to je v pořádku. Učí se různé části systému, zkoumá, co mu sedne, kde může být nejužitečnější. A přitom do týmu přináší něco, co většina konzultantů nemá — obchodnický pohled. Umí se na věci dívat očima zákazníka, protože na té straně stolu celé roky seděl.

Konzultant a obchodník může být symbióza — a Mirek je důkazem, že to není prázdná fráze. Jeho schopnost prezentovat, komunikovat se zákazníky a budovat vztahy se přirozeně prolíná s konzultantskou prací. Ještě nemá svou jasnou specializaci — ale to je právě ta výhoda začátku. Vidí KARAT bez předsudků, bez tunelového vidění. A až si svou oblast najde, bude v ní mít náskok, o kterém ostatní mohou jen snít.

Pár let jsem byla doma s rodinou. Když jsem se rozhlížela po práci, ozvali se kluci, které jsem znala ještě z předchozí firmy. Žádný formální pohovor — věděli, jaká jsem, já věděla, jací jsou oni. Řekli: „Pojď to zkusit." Tak jsem šla.

Začala jsem na pozici, kde byste nečekali žádné velké ambice — obyčejná asistentka. Ale tady nikdo nesedí ve škatulce. Postupně jsem začala řešit dotazy zákazníků, koordinovat úkoly, propojovat lidi. Nikdo mi neřekl „tohle není tvoje práce" — spíš naopak.

Jednoho dne jsem si uvědomila, že už dávno nedělám asistentku. Řídím hotline portál, rozděluji práci mezi řešitele, hlídám termíny, pomáhám s rozpočty. Sedím na jednáních a pomáhám hledat, jak zákaznický požadavek vyřešit co nejchytřeji. Z asistentky se stal servisní a zákaznický manažer — a stalo se to tak přirozeně, že jsem si toho skoro nevšimla.

Většina zákazníků volá rovnou mně. Znám jejich firmy, jejich lidi, jejich bolesti. Vědí, že nezavěsím, dokud nenajdeme cestu — a to je na téhle práci to nejlepší. Nejsem jen prostředník mezi zákazníkem a technikem. Hledám řešení. A často ho i najdu dřív, než se stihne někdo zeptat.